Recenze hry: Avencast: Rise of the Mage

Úroda akčních RPG byla v posledních dvou letech relativně slušná co se počtu týče. Za všechny jmenujme Dungeon Siege II: Broken World, Titan’s Quest: Immortal Throne, Hellgate: London, Silverfall s datadiskem Earth Awakening, Loki a z poslední doby například Legend: Hand of God. Další hra, která se standardně do tohoto žánru počítá - Space Siege je RPG asi takové jako Shadowgrounds, přičemž zdaleka nedosahuje jeho zábavnosti a proto jsem ho do výčtu nezařadil. To jen tak pro pořádek a malé rýpnutí si do Chrise Taylora, co to proboha po sérii Dungeon Siege vyplodil.

Přestože je z čeho vybírat, tak v zásadě všechny kvalitní tituly z výše uvedeného výčtu kopírovaly prapůvodní vzor, modlu všech akčních RPG. Za sebe mohu říct, že přestože jsem hrál akčních RPG opravdu hodně, stále se mi tyto variace na původní vzor, i ty bez nějakých zásadnějších inovací, ještě zamlouvají. To, že nějaká hra kopíruje Diablo (a je to venku), ještě neznamená, že je automaticky špatná (Titan’s Quest, Dungeon Siege nebo Silverfall byly velmi slušné až výborné kusy), ale přeci jen je mi sympatická trocha tvůrčí invence.

Tohoto faktu si byli velice dobře vědomi rakouští autoři Avencastu, společnost Clockhouse. Ačkoli je Avencast jejich prvotinou, nebáli se víceméně změnit zaběhnutý koncept akčních RPG. Hlavní hrdina je něco na způsob Harryho Pottera (nalezenec, který je pro své magické nadání přijat do kouzelnické školy). Tam přidělává nedostatečnou disciplínou vrásky nejen svému mentorovi, ale i ostatním vyučujícím a tak je nakonec rozhodnuto, že jej rada školy nechá skládat kouzelnické zkoušky. Po těchto zkouškách se spousta věcí pokazí a na vás je dát je do pořádku. Tím, jak dáte věci do pořádku, se také dozvíte něco o svých rodičích a sourozenci, víc neprozradím.

Hned u prvních zkoušek pochopíte, že Avencast je zdařilým mixem akčního RPG, bojovky a akční adventury. Nejen že se hlavní hrdina umí ohánět svou kouzelnickou holí, ale s vyšší úrovní je možné investovat body do rozličných magických dovedností. Tyto dovednosti se dělí na blood magic (lepší údery hole), soul magic (klasická útočná kouzla) a v poslední skupině summoning naleznete vyvolávání pomocníků, magické štíty a podobné legrácky. Jakmile se naučíte nějakou dovednost, tak ji můžete buď použít pomocí jedné předdefinované klávesy nebo pomocí kombinace pohybových kláves a tlačítek myši, kde vidím hlavní podobnost s bojovkama, protože se v podstatě jedná o druh komba. Nikdo vás ovšem do komb nenutí, pokud nejste z hlediska bojovek pozitivně naladěni, klidně sesílejte kouzla a používejte schopnosti pomocí jediné klávesy  a s komby si nelamte hlavu.

Vývoj postavy je poměrně jednoduchý, kromě dovedností si můžete zvedat také základní vlastnosti (zdraví, mana, soul magic, blood magic). V zásadě se pravděpodobně rozhodnete používat téměř výhradně jeden ze dvou druhů magie, ale přestože budete třeba používat soul magic, tak se vyplatí umět z blood magic jednu dvě dovednosti (třeba obdobu whirlwindu, který odhazuje protivníky od postavy). Postavu také klasicky vybavujete tím, co vypadne z protivníků, co najdete v truhlách a podobně. U vybavení mi nicméně nesedlo, že jsem jej často neobměňoval, spíše jsem hodně prodával a na konci nevěděl, co s penězi (souvisí s komorním pojetím celé hry, viz dále).

Jak budete procházet Akademií a přilehlými oblastmi, budete narážet na spoustu rozličných protivníků. Úvodní vás asi moc nepotrápí, ale jakmile potkáte různé démony a nepřátelské kouzelníky, tak příjemně přituhne. Jedna z věcí, která se mi na Avencastu velice líbila, je perfektní vyvážení soubojů. Protivníci jsou správně dotěrní, útočí v přesile a používají obdobné speciální schopnosti jako vy. Někteří jsou schopní vás sundat na dvě rány, chce to tedy trochu přemýšlení a taktiky, zběsilým klikáním při stání na místě se nikam nedostanete. Hlavní hrdina také ovládá krásný parakotoul, takže není problém se od nepřátel odkulit a sestřelit je z dálky. Nikdy se nestane, že byste se dostali do nějakého vyloženě frustrujícího souboje a na rozdíl od většiny dnešních akčních RPG jde Avencast normálně ukládat. Zdraví a mana se také průběžně doplňují, rychlost doplňování je zase tak akorát, abychom to neměli příliš jednoduché. Ještě bych zmínil podařené souboje s bossy, opět obtížností tak akorát.

Další záležitost, kterou si u mně autoři nesmírně šplhli (protože to chybí i dnešním neakčním RPG), jsou občasné hádanky. Nemyslím triviality typu používání klíčů na dveře. V Avencastu najdete rozličné kousky, od běžných „zabij nepřítele jinak než zbraní“ přes kombinace pák až po nádherný puzzle s observatoří.

Jedna z věcí, které se mi naopak na Avencastu úplně nelíbily, je jeho neepičnost. Přeci jen jsme dnes zvyklí procházet devatero hor a devatero řek, bažiny a pustiny, pouště a trpasličí doly a užít si různorodého prostředí. Přišlo mi, že nejen boje ve volné přírodě, ale i epičtější záběr by Avencastu docela prospěl. Ne že by prostředí bylo úplně na jedno brdo, dostanete se do jeskyně, na obří nádvoří, dokonce budete cestovat v čase a nakonec vymydlíte starobylou pevnost. Ale klaustrofobici si užijí své. Časem zmizí hádanky a zůstane jen bušení monster a obcházení pastí. To je při tolika zajímavých nápadech trochu škoda. Navíc obchodníci jsou ve hře celí dva a jednoho z nich k sobě můžete kdykoli přivolat pomocí speciálního předmětu. Trochu málo...

Audiovizuální stránka je slušná, nejedná se sice o poslední výkřik moderních technologií, ale grafika má styl (a nepůsobí dětsky), což se počítá. S tím také souvisí zvláštní atmosféra, která vás bude provázet celým dobrodružstvím, za což může lehoučce steampunkové ladění celé hry, pomixované s lehce ujetým ztvárněním trochu ve stylu American McGee’s Alice.

Vzato kolem a kolem, Avencast je pro mě velmi příjemným překvapením. Neznámá rakouská firma se nebála jít s kůží na trh a naservírovala nám chutný mix několika různých žánrů. Tento mix potěší zejména ty, kterým se v žánru akčních RPG již zajídají mraky klonů a chtěli by vyzkoušet pro změnu něco objevnějšího.

V hodnocení zvažte fakt, zda hra, kterou hodnotíte je skutečně žánrově to, co jste chtěli hrát. Dát kupříkladu hororu nízké hodnocení jen proto, že nemáte horory rád/a je slabý argument. Hodnoťte prosím jen hry v žánru, který si rádi zahrajete