Recenze hry: Bioshock

Představte si svět, ve kterém nejsou silní omezováni slabými. Svět, ve kterém hloupí netáhnou k zemi chytré a líní pilné. Svět, ve kterém by každému patřily plody jeho vlastní práce v maximální možné míře. Takový socialismus naruby. Přesně podle těchto kritérií vybudoval Andrew Ryan svět zvaný Rapture. Dle jeho slov nebylo nemožné vybudovat Rapture na dně moře, bylo nemožné jej vybudovat kdekoli jinde. V tomto podmořském světě se sešli vysoce schopní jedinci, ať už vědci, umělci či sportovci, aby zde pracovali bez omezování většinovou společností. Do tohoto světa se na počátku Bioshocku dostanete Vy. Po famózně zpracovaném zřícení letadla je vaší jedinou nadějí na přežití vstup do světa Rapture. Ale nic není takové, jak se zdá a záhy zjistíte, že i v tak dokonalém světě se může spousta záležitostí fatálně zkazit. S objevem látky zvané Adam, která lidem umožňuje začít používat dosud málo prozkoumané oblasti lidského mozku (a díky tomu se naučit třeba telekinezi nebo pyrokinezi), dochází k zásadní roztržce mezi Ryanem a Fontainem, dvěma předními představiteli Rapture. Tato roztržka postupně zapříčiní úpadek, ne-li rovnou zkázu celého města.

Bioshock byl vytvořen v roce 2007 veleslavným studiem Irrational Games (krom Tribes Vengeance, Freedom Force a Freedom Force vs. Third Reich a SWAT 4 s datadiskem Stetchkov Syndicate je toto studio známé především naprosto geniálním a nepřekonatelným System Shockem 2, jehož měl být Bioshock jakýmsi duchovním nástupcem). Jedná se o relativně netypickou FPS, ať už zasazením do podmořského světa či určitými prvky vývoje postavy.

Ačkoli byli tvůrci zdánlivě omezeni zasazením Bioshocku, podíváte se v průběhu do spousty odlišných lokací. Navštívíte nejen nemocnice, hotely a kanceláře ale i bary, operní sál a vinné sklepy a v neposlední řadě tovární halu nebo reaktor. Prostředí je nápadité od začátku do konce, každý level má zcela jiný ráz. Všechny lokace jsou navíc zpracovány jako zajímavé retro ve stylu Art Decco, což z nich ve většině případů dělá hotové umělecké dílo. Vašimi nepřáteli budou jednak Spliceři, zmutovaní obyvatelé města (ozbrojeni tyčemi, revolvery, brokovnicemi nebo molotovy, případně mizející jako známý mág Houdini či vrhající se ze stropu na svou kořist jako pavouci) a dále z celé řady ukázek známý Big Daddy, chránící Little Sister (obr ve starém masivním potápěčském skafandru s malou holčičkou v červených šatečkách, mimochodem když Big Daddyho dostanete, Little Sister se vrhne k němu na zem a naprosto zoufale křičí, je to dost síla). V neposlední řadě se budete potýkat s všudypřítomným kamerovým systémem spolu s ozbrojenými létajícími robotky a dojde i na pár bosů. Nepřátelé jsou velice zajímaví, jenom bych uvítal maličko více typů.

K vaší výzbroji patří hasák (který, na rozdíl od ostatních akcí, kde většinou obdobné zbraně nepoužijete, se na konci může klidně stát vaší hlavní zbraní), krásný oldschool revolver, brokovnice, tommy-gun, granátomet, raketomet, kuše a chemical thrower (vrhač chemikálií). Každá zbraň střílí různými typy munice a u speciálních zařízení se dají jednorázově vylepšit. Posledním kouskem výzbroje je fotoaparát, kterým můžete sice nepřátele pouze fotit, ale má to jeden velmi zajímavý efekt. Fotky jsou totiž následně podle různých kritérií zhodnoceny (počet oblud na scéně, akčnost fotky atd.) a podle jejich kvality se posune speciální stupnice pro daného vyfoceného nepřítele. Pokud ji dotlačíte do konce, tak vám přibudou např. útočné bonusy nebo si můžete koupit speciální schopnost (např. když plně vyfotíte Houdini Splicera, co umí mizet, můžete si koupit Kamufláž). U každého typu nepřítele můžete vyfotit stupnici kompletně až 5x pro zisk různých typů bonusů.

Kromě klasických zbraní můžete používat aktivní plasmidy. To jsou ony v úvodu zmíněné parapsychologické schopnosti, které následně používáte jako normální zbraně, ale místo munice zde slouží ukazatel psychické síly nebo pasivní toniky (kamufláž, větší damage hasáku, zkrácení doby poplachu atd., které jsou použity automaticky). Tyto plasmidy a toniky můžete buď najít nebo si je koupit za již zmíněnou látku Adam u speciálních zařízení. Dále ve vaší výstroji nechybí lékárničky a jejich analogie pro doplnění psychické síly nebo např. přístroj pro automatické hackování (to probíhá stylově na principu tvorby potrubí, kdo hrál Pipeline, ví co mám na mysli). Ty můžete spolu s náboji a podobnými hračičkami koupit za běžné peníze v automatech.

Graficky je Bioshock opravdové umělecké dílo, a to nejen díky uměleckému stylu a kvalitnímu enginu. Stylově si grafici vyhráli s každou blbůstkou a na hře je to znát. Zvuky jsou nadmíru podařené a uvěřitelné, šplouchání, bublání, skřípění dveří a dunění těžkých bot Big Daddyho. Podmořská paráda.

Bioshock, ačkoliv je v tuto chvíli poměrně novou hrou, je velmi dobře optimalizovaný a běží i na relativně starších strojích. Technická stránka hry je opravdu vydařená, ovšem s několika malými výtkami. Pod DirectX9 nejsou textury objektů přes použití Unreal3 enginu tak kvalitní, jak by mohli být. Další lehkou vadou, která však zasáhne jen určitou skupinu hráčů je widescreen rozlišení, na jehož podporu se autoři kompletně vybodli a do hry se dá dostat jen pomocí použití prográmku od externí firmy. Ačkoli je Bioshock na světě dva měsíce (od konce srpna 2007), neexistuje narozdíl od X360 verze na PC zatím žádný patch, protože technická podpora spí. Poslední výtka patří neuvěřitelně přehnané protipirátské ochraně - pomocí klasického sériového čísla si hru aktivujete na serveru, pokud náhodou nebude zrovna přetížený, mě se to třeba podařilo na desátý pokus (tento problém ale předpokládám souvisel pouze s tím, že byla ještě před několika týdny naprostá novinka). Dále, ačkoliv máte hru aktivovanou, DVD musí být při spouštění v mechanice a hra neustále vyžaduje při běhu připojení k internetu, protože pravděpodobně průběžně provádí kontrolu. Z počátku byl navíc omezen počet instalací na 5, ale v těchto dnech byla tato poslední jmenovaná protipirátská vypečenost autory poněkud upravena a časem by neměla být internetová aktivace potřeba vůbec.

Ačkoli je Bioshock neuvěřitelně originální a stylová záležitost, není pochopitelně zcela bez chyb. Asi nejpodstatnější problém je jistá jednoduchost celé hry, potažmo bojů. Ve hře totiž existuje takzvaná Vita-Chamber - místnůstka, co Vás v případě smrti bez postihu oživí. Pokud chcete hrát bez této zbytečné berličky, tak v případě smrti loadujete pozici, před tím ale musíte pokaždé shlédnout „neodkliknutelnou“ animaci letu k Vita-Chamberu. Peněz máte i na Hard neustále plno a pokud nepoužíváte střelné zbraně a oblíbíte si tak jako já hasák, tak není až tolik co kupovat. Možná si toho byli autoři vědomi a do hry začlenili respawn nepřátel, což je při lehké monotónnosti bojů, která se může přibližně v poslední třetině hry dostavit, poněkud diskutabilní řešení. Hacking je velice zábavný, protože se setkáte s několika úrovněmi obtížnosti, ale když chcete hackovat všechno, tak jeden puzzle taky omrzí. Proklamovaná nelinearita se tak úplně nekoná (nemáte naprostou svobodu pohybu jako např. ve Far Cry). Výše zmiňované záležitosti jsou pravda lehce subjektivního rázu (každá hra, u které se můžete zaměřit různým způsobem z hlediska zbraní a schopností, přijde v závislosti na herním stylu každému jinak těžká) a pravděpodobně ústupky mainstreemovému publiku, což je sice na jednu stranu pochopitelné, ale líbit se mi to úplně nemusí.

Podtrženo sečteno, Bioshock je kvalitní, nápaditý a zábavný (a také dlouhý, pokud prozkoumáváte každé zákoutí) titul s výborným příběhem, který tady nechci prozrazovat, a několika vadami na kráse. Nejedná se sice o revoluci žánru, nicméně evoluce se nadmíru zdařila.