Recenze hry: Call of Duty 2

Call of Duty je série válečných 3D akcí z vlastního pohledu, které si s velkým úspěchem klestí cestu skrze všechny známé platformy. Spolu s podobnou sérií Medal of Honor tvoří asi nejznámější dvojici mezi hrami s tématikou 2. světové války.

Čekají nás tu 3 poměrně rozsáhlé kampaně. Ruská kampaň zavede hráče k Moskvě a do už lehce profláknutého Stalingradu, kampaň za britské expediční síly do bitvy o El Alamein v Egyptě, do útoku proti Romelovým Afrika Korps v Libyi a k obsazování města Caen ve Francie. Americká kampaň nás vrátí na pláže v Normandii v Den D a dále posune do Německa při bitvě o Hurtgen a do potyček při překračování řeky Rýn u města Wallendar v březnu roku 1945. Dočkáme se klasických útoků proti opevněným pozicím, čištění domů a pevností od nepřátel, jsou tu mise ve vozidlech a tancích, bránění se proti přesile, ničení postavení nepřátelského dělostřelectva a další.

Když přemýšlím nad tím, jak se mi to celé vlastně líbilo a hrálo, nemohu se ubránit lehce rozporuplným pocitům. Jsou tu mise, které jsou docela originální a opravdu zábavné, nebo alespoň zábavné. Takový Stalingrad a bitva o hlavní vlakové nádraží, kdy se člověk plížil potrubím a sestřeloval německé hlídky, to mi přišlo velmi povedené, americké vylodění na Pointe du Hoc v Den-D a vlastně celá americká kampaň byla opravdu dobrá. Za Brity se mi líbila část, kdy jsem se v roli velitelo tanku snažil dostat do boku postavení německým protitankovým dělům, nic vyloženě překvapivého, ale fajn zpestření.

Co mi zas tak úžasné už nepřišlo je neuvěřitelná naskriptovanost hry. Někdy je to poznat málo, jindy opravdu dost, především pokud se člověk zastaví a nepostupuje. Přiběhnou tři Němci, zaujmou dobře kryté postavení – jeden za rohem, další za bednami a poslední za sudy. Vystřílím je. Přiběhnou další tři Němci a zaujmou dobře kryté postavení za rohem, za bednami a za sudy. Dejavu? Ano. Prostě pokud se nepohnu dopředu, přiběhnou další a další.

Moc se mi ani nelíbilo, že autoři dost nápadně vodí hráče za ručičku a všechno mu polopatisticky říkají. Uvedu pár příkladů. V Rusku bráníme dům před německým útokem. Já mám ostřelovačku, ostatní klasické pušky nebo samopaly. Přibíhají vlny Němců a do toho se naproti v budovách objevují kulometčícii, v jedné fázi každých 10 sekund jeden (asi banda trotlů). Pokaždé to okamžitě jeden z mých bystrozrakých spolubojovníků okomentuje „kulomet MG-42 v levé budově, druhé patro vlevo“, „MG-42 čtvrté patro vpravo“. Tak sakra kdo má dalekohled na pušce?

Při obraně vesničky poblíž El Alamein jsem měl pocit, že si ze mne autoři úplně dělají srandu. Celou obranu tvořilo asi 8 chlápků, kteří zahlásí – „Němci útočí ze západu“. Všichni se nasypeme do zákopů směrovaných na východ a společně vystřílíme Skopčáky. Fajn. Pak někdo křikne „Němci útočí ze severu“ všichni se seberou a přeběhnou do zákopů o 50 metrů vpravo směrovaných na sever a úplně odkryjí původní pozice. Fajn. Eee, co? To jsem teda nevěděl, že takhle se dá na frontě bojovat... Pak se dostanu na střechu, kde navádím artilerii na další německé vlny. Němci ze západu - vystřílíme, Němci z východu - vystřílíme a nakonec ze severu, samozřejmě s příslušným komentářem mého radílka. Ach jo.

Podivná mi přišla i mise v Rusku, kdy jsem měl mezi ruinami zneškodnit tank Panzer II. Pokaždé, když jsem se k němu snažil přiblížit, tak okamžitě začal ujíždět, jako kdyby to byl nějaký Jeep navíc s fantastickým výhledem ven. Naháněl jsem ho ze všech možných stran jako blázen a on okamžitě změnil směr a upaloval ode mne za mohutné kulometné střelby. Opravdu realistické… Jindy zas opět Panzer II jediným mohutným výstřelem svého „ohromného“ 20mm kanónu udělal asi 2x2m díru do zdi. To bych teda chtěl v reálu vidět. No nic, ostatní toho o 2. světové asi neví tolik, tak nechám vrtání se v „drobnostech“.

Diskutabilní je systém zdraví, který pravděpodobně jako první hra vůbec Call of Duty 2 přinesla. Zdraví funguje tak, že pokud to schytáte hodně, display vám zčervená a začne vám bušit srdce. Pokud chvilinku žádný zásah neobdržíte, zázračně se vyléčíte a můžete pokračovat, jinak jdete k zemi. Osobně mám raději zavedené léčení lékárničkama, přestože to také nic realistického není, přijde mi to jako lepší řešení. Na druhé straně mi to vadilo méně než jsem původně čekal, na obtížnost Hard vám dá hra i tak místy docela zabrat.

Nerad bych, aby to vypadalo, že jenom kritizuji, jsou tu i docela fajn prvky. Vaši kolegové se dokáží poměrně dobře krýt, hledají za co by se mohli schovat a většinou i významně pomáhají. Také se občas nechají dost hloupě zabít, ale vždy za ně doběhne nějaká záloha, takže vám to nakonec nemusí vadit. Zaujala mne třeba přítomnost jedné ruské vojandy, která se zúčastnila spolu se mnou protiútoku ve Stalingradě. Ten její uječený hlásek v tom ryze mužském pokřikování, to mi opravdu připomnělo, že jsme v Rusku. Nepřátelé mají hodně různých animací pro smrt, včetně snahy se odplížit pryč nebo z posledních sil vytáhnout pistoli a vleže se ještě bránit, to je také prima.

Zbraňový arzenál je opravdu rozsáhlý, můžete si vzít od kteréhokoliv padlého jakoukoliv zbraň, na výběr je především v posledních misích velmi široké spektrum pušek a samopalů a opravdu záleží na tom, co máte v ruce. Úplně jinak se bojuje s „moderními“ zbraněmi z konce války a puškami z let předchozích, kdy po každém výstřelu musíte nabít.

Grafika je víceméně odpovídající 3 roky staré hře, takže je solidní, nicméně neohromující. Na pár místech jsem se docela kochal pěkným zpracováním, jinde mi to přišlo v podstatě na stejné úrovni jako u o dva roky starší Call of Duty, což na druhé straně není nic vyloženě špatného. Zvuková stránka věci obsahuje jednak klasické štěkání kulometů a jiných ručních zbraní, druhak velmi četné pokřikování nepřátel a vašich spolubojovníků, což je tu kvůli válečné atmosféře (a funguje docela dobře) a za druhé právě proto, aby to nápadně či nenápadně hráče směrovalo. Křičí neustále někdo, hlášek je docela hodně, ale v takovém množství se už docela opakují a místy jsou i lehce nelogické. Vynikne to především u Němců, kteří si třeba přivolávají doktora někam, kde již není živé duše, na druhé straně pro běžného Američana je to jen jakýsi šum v cizím jazyce, takže to tak jakože beru taky J.

Shrnuto podtrženo, polovina hry solidní klasická válečná akce, čtvrtina hry velmi dobrá válečná akce, čtvrtina hry střílečka, co si rádoby hraje na válku. Systém zdraví, neustálé „dobré rady“ vašich spolubojovníků, to vše dělá Call of Duty 2 skvělou hrou pro sváteční hráče asi o něco víc než pro ty zkušené.

V hodnocení zvažte fakt, zda hra, kterou hodnotíte je skutečně žánrově to, co jste chtěli hrát. Dát kupříkladu hororu nízké hodnocení jen proto, že nemáte horory rád/a je slabý argument. Hodnoťte prosím jen hry v žánru, který si rádi zahrajete