Recenze hry: Clive Barker's Jericho

Jméno Clive Barker není v herním světě úplně neznámé. V roce 2001 zazářil na herním nebi klenot jménem Clive Barker’s Undying. Hra, nad kterou zaplesalo srdce každého herního kritika, žel mezi hráči zůstala možná i díky své výjimečnosti, téměř neznámá. Podaří se Jerichu zapsat do širokého hráčského povědomí?

Jericho je hororová FPS střílečka z dílny Mercury Steam (autoři Scraplandu) z roku 2007, ve které nehrajete pouze za jednu postavu, ale máte možnost ovládat jednu ze šesti postav, mezi kterými lze až na výjimky dané příběhem volně přepínat. Zbylé postavy, které neovládáte sami, řídí počítač.

Vaši hrdinové jsou členy speciálního paranormálního komanda s názvem Jericho, které má za úkol prozkoumat pouštní město Al-Khali. Každý ze členů komanda má jinou výzbroj a ovládá dvě různé speciální schopnosti. Rozmanitost postav je poměrně velká a je jedním z nejnápaditějších faktorů hry. Zatímco obr Delgado disponuje rotačním kulometem, velkorážní pistolí, umí vytvořit štít proti ohni nebo na nepřátele vyšle ohnivého hada, kněz Rowling střílí ze dvou pistolí třemi druhy nábojů, umí postavy léčit na dálku a z nepřátel vysávat život. Dalším příkladem může být hackerka Cole, která disponuje útočnou puškou, používá granáty, umí zpomalit čas nebo podpořit útok celého komanda ohněm.

Na počátku hry prozkoumáte část Al-Khali a zjistíte, že musíte zachránit svět před tzv. Prvorozeným aneb prvním pokusem Boha o vytvoření člověka (ještě před Adamem), který šel lehce šejdrem, ale Bůh se jej rozhodl nezničit. Posléze se přesunete do roku 1942 do nacistického Německa, dále se dostanete do období křížových výprav, starého Říma a nakonec do starověkého Sumeru. Nutno podotknout, že příběh je na standardy FPS velice zajímavý a každé období má svůj specifický ráz co se prostředí i nepřátel týče.

Potenciál Jericha je ohromný. O to více zamrzí, že není využitý ani z poloviny. Přepínání mezi postavami je nesmírně zajímavý prvek, ale postavy ovládané počítačem se chovají zejména v úzkých koridorech, kterými je hra přecpaná, jako banda blbců. Sice střílí jako o život a používají i speciální schopnosti, ale nedokážou se většinou hnout z místa a třeba tak ustoupit před útokem nablízko. Zejména u protivníků, kteří jsou krom speciálních míst odolní proti zásahům a po přiběhnutí vybuchnou, je IQ parťáků k pláči a klidně vám "zařvou" čtyři najednou. Totéž se týká boje s bossy, kteří jsou při špatné konstalaci hvězd schopni vyřídit celou partu najednou. Postavy jsou ovšem jen v bezvědomí a všechny je možné bez postihu vyléčit speciální schopností, kterou disponuje každý člen týmu. To sice činí hru o něco jednodušší, nicméně v polovině bitev nebudete s aktivní postavou dělat nic jiného, než léčit ostatní. Spousta bitev je také hodně nepřehledných, nepřátelé se objeví zčista jasna za vašimi zády dva metry od vás a na jednu ránu jste na zemi. S tím jde také ruku v ruce další problém a tím je nehorázná odolnost i řadových nepřátel na libovolnou obtížnost. Nepamatuju si, kdy naposled jsem musel do každého "běžného" nepřítele vysypat téměř celý zásobník. Často se stane, že je celý tým bez nábojů, na druhé straně se zase náboje doplní na maximum na každém checkpointu (aneb místě, kde se hra automaticky uloží) a rovněž mezi checkpointy stačí chvilku počkat a doplní se alespoň část.

Prostředí je sice stylové, ale mnohdy strašně repetetivní, nehorázně lineární a až na klasické páky ve stylu Tomb Raidera a sem tam nějakou hádanku naprosto neinteraktivní, krom přednastavených míst (asi pěti za celou hru) nemůžete například vůbec skákat. Hádanky jsou ale zajímavé, nejvíce mě asi zaujala jedna s astrální projekcí vědomí do nepřátel, postupné přeskakování mezi nimi a telekinetické stlačení páky. Jinak se budete doslova brodit potoky krve, slizu, vnitřností a podobných nechutností, za nějakou dobu však možná mocné nakupení zvrhlostí přijde někomu lehce samoúčelné.

Nepřátelé jsou zpočátku velmi nápadití, nicméně posléze i díky malému počtu různých typů mohou omrzet. Někteří bossové jsou naprosto parádní, jiní spíše nudní, protože do nich jen vystřílíte vagon nábojů. Některé epochy jsou repetetivní (Římu jsem třeba na chuť nepřišel, ale vyvrcholení v koloseu stojí za to), na druhou stranu celý Sumer je velice dobrá záležitost. Kompletní hru je možno i na nejtěžší obtížnost dohrát za nějakých šest až osm hodin. Jericho nedisponuje žádným multiplayerem, což je škoda, protože nějaký kooperativní se vzhledem ke stylu hry přímo nabízí.

Technická stránka hry je naprosto špičková, hra vypadá skvěle a je výborně optimalizovaná, Unreal 3 engine umí. Za celou dobu jsem se nesetkal s jediným pádem nebo programovou chybou. Zvuky jsou také velice vydařené, všelijaké brutální mlaskání a čvachtání, řev velkých zbraní a pokřik členů týmu. Jenom hudba mi přišla poměrně nevýrazná, ale zvuky jsou v titulu takového typu daleko důležitější, takže to byl pravděpodobně tvůrčí záměr.
 
Dlouho jsem neviděl tak nesmírně kontroverzní titul s neuvěřitelně nevyužitým potenciálem. Je v podstatě přecpaný zajímavými nápady, které si ale často navzájem odporují místo toho, aby se podporovali. Technická stránka je parádní, ale obsahová nevyrovnanost dělá z Jericha pouze lehce nadprůměrný titul.

V hodnocení zvažte fakt, zda hra, kterou hodnotíte je skutečně žánrově to, co jste chtěli hrát. Dát kupříkladu hororu nízké hodnocení jen proto, že nemáte horory rád/a je slabý argument. Hodnoťte prosím jen hry v žánru, který si rádi zahrajete