Recenze hry: Daxter

Původně jsem chtěl začínat recenzi slovy "Pamětníci jistě pamatují dobu Jak a Daxter...", jenže ono to zas tak dávno není, pravdaže? Série tří vynikajících plošinovek a jedné lehce nadprůměrné závodní hry si na PlayStationu 2 vydobyla značné renomé. Její tvůrci, Naughty Dog, se pak vrhli na vývoj svého debutu na PlayStation 3 jménem Uncharted, a tak PSP dějová odbočka soustředící se na Daxterova dobrodružství vybyla na externisty. Externisty, kteří se svého úkolu nezalekli a patřičně se s ním poprali, nutno dodat.

V původní sérii sloužil Daxter jako humorný element a zbraň, tudíž jsem měl trochu pochyby jak se projeví jako hrdina příběhu. Pochyboval jsem neoprávněně, jeho kouzelně potřeštěná osobnost si vás získá už od úvodní animace, a nepoleví ani přes jeho pokusy o svádění žen (kterým je od doby, co se změnil na malé chlupaté zvířátko, výškou ani ne po kolena) a věčnou snahu zachránit si vlastní kožich. Dějově je Daxter zasazen do období ve kterém se odehrává Jak 2. Pamatujete, jak Jaka chytili a vystavili ho působení Dark Eca, aby z něj vytvořili stroj na zabíjení a on pak po nějaké době s Daxterovou pomocí utekl? Tak děj hry Daxter je zasazen do tohoto období a ukazuje, jak si Daxter vedl bez Jaka. Město je tedy stále pod útokem tajemných robobrouků jménem Metalheads a Daxter se stává zaměstnancem místního stařičkého hubitele hmyzu. Jako každý správný exterminátor je ihned vybaven patřičně smrtící zbraní - plácačkou na mouchy. Tedy plácačkou na Metalheady... neuculujte se, vy víte jak jsem to myslel.

Jeho první úkol nijak nenaznačuje, co ho čeká, poněvadž je vyslán vyčistit vinný sklípek nedalekého hotelu. Ale hry takto rádo matou a brzy se přes konkurenční hubitelskou firmu a napadení místního dolu dopracujete ke spiknutí, které může ohrozit město zevnitř. A jen tak po cestě možná i zachránit Jaka, na kterého Daxter trošku pozapomněl díky všem těm ladným dívčím kotníčkům a zázvorovému pivu.

Herně je Daxter ryzí ukázkou plošinovky. Neoplývá nijak velkou zásobou zbraní, ale vynahrazuje to tím, že je skutečně bez výjimky ve hře využijete všechny. Na některé nepřátele a překážky totiž budete muset využít různých triků, abyste se dostali o kus dál. Ovládání je v rámci možností PSP odvedeno naprosto perfektně a potíže s ním mít rozhodně nebudete. Prostředí je patřičně různorodé, přece jen přístupný máte solidní kus města, odkud se vydáváte na jednotlivé úkoly. Brzy se také dostanete ke svému osobnímu přibližovadlu, roztomilému létajícímu vozítku, se kterým se vypořádáte s agilnějšími a většími příslušníky místní fauny. Díky jisté "civilnosti" příběhu na vás ale nečekají žádní masivní bossové na konci každé úrovně, i když pár se jich tu najde, z nich především ten finální prověří vaše reflexy.

Nezmínit nelze velekouzelný dabing a animace, díky kterému hra často působí jako animovaný film, a to ještě kvalitní k tomu. Pro plošinovku ideální, řekl bych. A pokud budete pečlivě sbírat krystaly rozeseté po úrovních a z Metalheadů vypadávajících, dočkáte se rozkošných snových levelů, ve kterých Daxtera bráníte proti přesile přibíhajících nepřátel. Je pravda, že za každý takto dohraný level získáte nějaký bonus do hry, ale jejich hlavní kouzlo tkví v tom, že zde autoři popustili uzdu fantazii a tyto levely parafrázují slavné filmy. Dočkáte se tak Matrixu, Pána prstenů, ale třeba i Statečného srdce.

A slovo na závěr? Díky svému stále skvělému stylu, který se podařilo zachovat i přes neúčast původních tvůrců, je Daxter jednou z nejlepších, ne-li nejlepší plošinovkou na PSP. Veškerá omezení, která obsahuje jsou dány omezením samotné konzole, a proto ho nelze než jednoznačně doporučit.