Recenze hry: Deus Ex

Píše se polovina 21. století. Vžijme se do role J.C. Dentona, který je speciálním agentem vládní protiteroristické organizace UNATCO. Doba je zlá, teroristé se snaží destabilizovat státní zřízení, šíří se vlna nové nevyléčitelné nemoci a jak se zdá, prsty v tom mají právě teroristé. UNATCO potlačuje jakékoliv náznaky jejich činnosti opravdu velmi tvrdě. J.C. Denon se účastní všemožných razií proti nim, ale čím dál více si začíná uvědomovat, že zdaleka ne všechny informace, které vláda oficiálně podává jsou pravdivé. Takzvané teroristické akce jsou mnohdy prazvláštně neteroristické. Velmi v něm sílí pocit, že možná nestojí na té správné straně barikády…

Dnešní úspěšné hry mají především 2 základní ingredience, které by podle marketingových pravidel měly splňovat. Za prvé musejí mít špičkový grafický engine a za druhé musejí být vhodné ideálně pro každého, od 10-tiletého klučiny po herního veterána. Samozřejmě je fajn, když má hra slušný herní design, ale ostatní vlastnosti již hrají druhořadou roli. Stačí dobrá reklamní masáž a prodejnost je v podstatě zaručena. Herní doba? Podružné. Originalita? Nebezpečné z prodejního hlediska. Komplikovanost pro sváteční hráče? Velmi nebezpečné z prodejního hlediska. Důkazem je téměř cokoliv, co za poslední dobu vyprodukovala firma Electronic Arts, kdysi reformátor a producent tolika originálních titulů.

Deus Ex z dnešního pohledu vypadá jako hra z jiné planety - svou délkou v podstatě odpovídá čtyřem současným standardně dlouhým 3D akcím, zdaleka není stavěna pro každého, protože je v dobrém smyslu komplikovanější, má skvělý herní design a je na ní hodně znát, kolik píle autoři dali do herního designu a všech drobnůstek, které v ní jsou zakomponovány.

Jen málokdy budete moci hrát tak variabilně jednu a tutéž hru, zvlášť pokud jde o 3D akce. Autoři zcela záměrně vymysleli pro každou misi několik způsobů, jak se dostat zdárně ke konci, navíc s tím, že každá cesta vyžaduje jiný přístup. Můžete hrát klasickým postupem a cestu si klestit „středem“ mezi hromadou nepřátel, můžete využít plížení - většina budov má boční vchody, přístupy přes ventilační a výtahové šachty či kanalizační síť.

Skvěle je zpracován vývoj postavy. Máme zde klasické skilly, které vylepšují zacházení s jednotlivými zbraňovými třídami, skilly pro páčení zámků, hackování počítačů, potápění, atd. Náš hrdina má na těle navíc 9 „slotů“ pro implantáty, které z něj postupně dělají téměř nadlidskou bytost. Mohou výrazně upravit jeho sílu, zprostředkovat neviditelnost pro kamery a strážní roboty, umožnit seskakovat z neuvěřitelných výšek, výrazně vylepšit jeho zrak a podobně. Skilly i implantáty lze navíc vylepšovat v několika krocích a výrazně tak specializovat postavu k obrazu svému.

Zbraně jsou také kapitola sama pro sebe. Každá zbraň se dá upravit. Můžeme namontovat tlumič, optický zaměřovač, laserový zaměřovač, zvětšit kapacitu zásobníku, modifikovat dostřel či účinnost střeliva, snížit dobu nabíjení či zmenšit „kopání“ zbraně při výstřelu. Většina zbraní má navíc několik typů munice - klasické protipěchotní střelivo, průrazné střelivo pro boj se strážními roboty, kuše mají kupříkladu i uspávací šipky. Mimo pušek, pistolí, raketometů a ostřelovaček, které jsou poměrně běžné, tu najdeme i nezvyklejší elektrické obušky, meče a třeba i 4 druhy granátů, které se navíc dají přimontovat na zeď a aktivovat na detekci pohybu.

Co mne na Deus Ex dostalo, je smysl autorů pro detail. Chlápkovi v hospodě můžete koupit drink a ten vám prozradí přístupový kód pro vstup, přes který byste se museli složitě dostávat. Před diskotékou můžete sbalit slečnu a vzít si ji s sebou, dokonce s ní můžete tancovat! Na tržišti můžete zcela nepovinně sledovat epizodu, jak malý chlapec krade a snaží se vydírat jednoho z trhovců. Hra je doslova prošpikovaná podobnými drobnůstkami, které opravdu potěší. Tři rozdílná zakončení hry také nejsou zcela standardem.

Grafika je, jak se dá u hry z roku 2000 očekávat, na dnešní dobu nemoderní. Jsem však přesvědčen, že tohle je přesně titul, u jehož hraní člověk velmi rychle zapomene na to, že jsou na trhu hry s lepší grafickou prezentací. Atmosféra, příběh a hratelnost člověka velmi rychle nechají zapomenout na tento nedostatek. Zvuky jsou poměrně standardní, hudba solidně podbarvuje atmosféru a některé skladby si budete pamatovat dlouho.

Deus Ex vyhrálo v řadě anket cenu „Hra roku 2000“ a já si myslím, že zcela zaslouženě. V mém osobním žebříčku patří na druhé místo v rámci 3D akcí, hned za fantastickým a pro mne nepřekonaným System Shock 2, se kterým má navíc celou řadu podobných herních prvků – nelineárnost, vývoj postavy, modifikaci zbraní, systém inventáře atd. Bohužel je Deus Ex také typická ukázka hry, která dnes těžko může vzniknout, tedy pokud se tedy nestane v herní branži nějaký zázrak.
 

V hodnocení zvažte fakt, zda hra, kterou hodnotíte je skutečně žánrově to, co jste chtěli hrát. Dát kupříkladu hororu nízké hodnocení jen proto, že nemáte horory rád/a je slabý argument. Hodnoťte prosím jen hry v žánru, který si rádi zahrajete