Recenze hry: Enclave

Před staletími si armáda vedená démonem Vatarem podrobila obrovskou část země. Obránci království Celenheim bojují poslední zoufalou bitvu. Porážka se zdá být nevyhnutelná. V posledním momentu se čaroděj Zale odhodlá k zoufalému činu. Mocným kouzlem rozpoltí zemi a uvrhne Vatara do propasti. Celenheim je zachráněn. Propast je nepřekročitelná, brání dalšímu vpádu temných hord. Plynou celá staletí a lidé pomálu zapomínají na dávného nepřítele. Země se ale sama hojí, na některých místech je možné přes zacelující se propast znovu cestovat. Přidáte se k nájezdníkům, kteří se chystají království znovu dobýt nebo budete v roli obránců odolávat silám temnot?

Enclave je dark fantasy akce, viděná z pohledu třetí osoby (s možností přepnutí do pohledu z vlastních očí). Světlo světa spatřila v roce 2002 (XBOX, PC verze 2003). Mají ji na svědomí švédští Starbreeze Studios (vyznamenali se například akcí Chronicles of Riddick Escape from the Butcher Bay, středověkou rubačkou Knights of the Temple nebo nedávnou konzolovou akcí The Darkness).

Na počátku je třeba si vybrat, jestli bude hráč bojovat jako zástupce „hodných“ při obraně země nebo se ji naopak pokusí v roli „zlých“ dobýt. Enclave totiž disponuje dvěmi diametrálně odlišnými kampaněmi. Jejich odlišnost se projeví výborným stylem už v intru (kde jsou hráči podávány podle vybrané strany dvě odlišné verze stejné události) a projevuje se i ve hře. Za každou stranu navštívíte většinou odlišné lokace, pokud zavítáte do stejné lokace, tak jen proto, abyste zjistili, jak se po návštěvě druhé strany změnila. V takových lokacích máte diametrálně odlišné úkoly (zachránit/zabít obchodníka atd.) a přesto nebo právě proto do sebe příběh, viděný  očima obou stran, krásně zapadá. Jedná se sice o typické fantasy klišé, ale způsob podání se jednoznačně podařil.

V průběhu hry navštívíte rozličná místa od rezidencí kouzelníků přes věznice, hrady a obléhaná města, až po různé podzemní jeskyně, vesnice v lesích a místa na mořském dně. Nedostatkem rozličných lokací Enclave rozhodně netrpí.

Na počátku každé mise si vyberete postavu, v průběhu každé kampaně totiž postupně odemykáte různé hratelné charaktery (za hodné např. lučištnici, čaroděje, druidku, za zlé pak berserkera, liche nebo goblina), které se od sebe liší použitelnou výzbrojí a výstrojí (někteří neumí kouzlit, jiní mají slabé kontaktní zbraně), rychlostí a výdrží, takže je na vás, abyste do akce vybrali vhodnou postavu. Každý level lze dohrát s každou postavou, ale v krátkých a klikatých chodbách vám bude lich k ničemu, zatímco v otevřeném prostranství se proti lučištníkům zase hodně zapotíte s jakoukoli pomalou kontaktní postavou. Vybrané postavě navíc za nalezené poklady nakupujete vybavení (lepší meč, sekeru, brnění, střelnou zbraň nebo uzdravující lahvičky). Když postavy měníte (jen mezi levely, v rámci jednoho to není možné), dostáváte peníze za vybavení zase zpět a vybavíte jinou postavu. Většina postav disponuje jednou primární a jednou sekundární zbraní (většinou meč nebo sekera pro útok na blízko a luk či kuše, kouzelníci jsou vybaveni dvěma holemi), takže v boji nebudete odkázaní jen na jeden kousek.

V každém levelu půjde jednak o boj (kdy budou vašimi nepřáteli nejenom hratelní zástupci druhé strany, ale také různí démoni, drak nebo hlavní velitelé obou znepřátelených stran) a dále o řešení různých pákových mechanismů a sem tam nějakou tu hádanku. V každém levelu se také nachází pár tajných míst, které většinou skrývají nějakou silnou zbraň nebo hodnotný drahokam, za který je možno si koupit dražší vybavení.

Boji bych vytknul zejména to, že na rozdíl od nedostižné Blade of Darkness máte k dispozici u každé zbraně celý jeden útok, takže toho krom klasického „seknu uhnu“ mnoho nenataktizujete. Při určitém rytmu klikání postava sice zřetězí útok zprava s útokem zleva, ale to je asi tak všechno, žádná speciální komba nečekejte. S některými zbraněmi je ovšem možné použít štít, který kryje nejen projektily, ale také některá kouzla. Je rovněž možné vystřelit několik šípů najednou nebo si vykouzlit magickou bariéru. Čas od času je třeba vystřelit z děla nebo balisty, dostanete se i do nepříběhových úrovní, které vám pomohou v hromadění zlata (aréna za dobro a dobývání města, při kterém kosíte obránce balistou, za zlo).
     
Hru pohání engine vlastní výroby, který je k vidění například v obdobných Knights of the Temple. Po grafické stránce není Enclave ani po pěti letech co vytknout, engine sice pochopitelně neumí poslední grafické serepetičky, ale lokace vypadají naprosto nádherně. Hlavně díky parádní grafice má hra naprosto neopakovatelnou dark fantasy atmosféru, to se musí vidět. Ani pozdější Knights of the Temple nebyli podle mého osobního názoru tak graficky vymazlení. Také hlavní menu je designérský skvost, kdo zná Riddicka, umí si představit, čeho jsou v menu borci z Starbreeze schopni.

Zvuková složka je lehce rozporuplná, skladeb je poměrně málo, ale na druhé straně jsou vcelku dost vydařené. Určitě se také podílejí na vysoce kvalitní atmosféře, přestože menší měrou než grafika. Zvuky zbraní jsou docela podivné, některé jsou kvalitní (natahování tětivy), jiné daleko méně (téměř všechny sečné zbraně).
 
Na Enclave neexistuje žádný patch (opravný soubor), s žádnou chybou technického rázu jsem se také během hraní nesetkal. Je třeba podotknout, že Enclave je ryze singleplayer titul.

Stěžejním problémem Enclave je ovšem to, že se jedná o port z konzole (XBOX), což nepoznáte ani na grafice (žádné málo detailní textury), ani na ovládání (na rozdíl od už vzpomínaných Knights of the Temple), ale na délce hry a systému ukládání. Pokud budete hrát na lehkou obtížnost, tak je dohrání Enclave otázkou dvou krátkých odpolední (celkem 27 levelů za obě strany dohromady). V levelech se nacházejí checkpointy, u kterých se v případě smrti objevíte. Na „easy“ obtížnost je vaše oživení bez jakéhokoli postihu (hra si naopak pamatuje všechny zabité nepřátele, sebrané předměty atd.), což znamená, že na easy je možné některé levely hrát takřka jednou rukou. Na medium, neboli střední obtížnost, vás každá smrt a následný restart u checkpointu stojí 10 zlatých. Při pěti smrtích za level to dělá dobrou padesátku, kterou zejména ze začátku hry na úrovni svého vybavení sakra poznáte. Umřít pětkrát za level se v Enclave „zadaří“ jak kdy. V některých levelech checkpointy úplně chybí bez ohledu na zvolenou obtížnost, takže v případě smrti si ho dáte celý od začátku. Při smrti na konci celé úrovně třeba po dvaceti minutách hraní to zrovna nepotěší. Mně se to stalo ve třetím levelu za dobro při přeskakování propasti (v momentě skoku se kvůli propadající se podlaze začal třást obraz), nadšený jsem zrovna nebyl. Na obtížnost hard checkpointy chybí úplně.

Přes tuto hlavní výtku i přes jistou technickou jednoduchost soubojů je Enclave zejména kvůli již zmiňované variabilitě (postavy, vybavení, kampaně) a atmosféře na PC jedna z nejlepších procházecích bojovek.