Recenze hry: Infernal

Válka mezi dobrem a zlem, mezi světlem a temnotou. Válka mezi Bohem a Satanem o osud celého lidstva. A elitní anděl Ryan Lennox, vyhozený z nebeské agentury Etherlight z důvodů nadměrného smilnění a požívání alkoholu. Bývalí kolegové mu jdou po krku a tak mu nezbývá nic jiného, než se nechat Satanovým pomocníkem Mr. Blackem zverbovat k nelehkému úkolu, znovunastolení rovnováhy mezi mocnostmi. Tato rovnováha byla příliš nakloněna na stranu Boha poté, co přední vědec Etherlightu vytvořil zařízení, díky kterému je možné všem lidem vsugerovat myšlenky a tak je chránit ode všeho zlého, ovšem jak jinak než za cenu naprosté ztráty vlastní vůle. Nebe tedy není tak andělské a peklo tak ďábelské, jak tomu bývá a přestože Ryan zpočátku kope za „nesprávný“ tým, může být nakonec všechno jinak.

Infernal je klasická akce z pohledu třetí osoby od zkušených polských tvůrců Metropolis, jinak autorů Gorky 17, Gorky Zero, Aurora Watching a pro pamětníky Agenta Mlíčňáka. V roli Ryana Lennoxe se v pěti rozsáhlých úrovních pokusíte o znovunastolení rovnováhy, narušené zmíněným zařízením. Z baru, kde vás přepadnou agenti Etherlightu, se přesunete do horského opatství kdesi v Rakousku, projdete ruský přístav a obrovský tovární komplex, utečete z monstrózní letadlové lodě a nakonec vybojujete slavné vítězství v kanadském centru Etherlightu. Nástrahy vám budou klást rozmanití nepřátelé, od členů policejní speciální jednotky přes rozličně vyzbrojené mnichy, vojáky a námořníky až po elitní bojovníky Etherlightu. Váš arzenál čítá jedenáct kousků (hvězdice, klasická a laserová pistole, americká útočná puška M4, samopal MP5, ruský kalašnikov, sniperka, plamenomet, wielder což je něco na způsob svářečky na dálku, plasmová puška, raketomet, granáty). S každou zbraní je také možné provést tzv. Mana shot, který prostřelí energetické štíty některých bossů a většinu řadových nepřátel vyřídí na jednu ránu. Manu dobíjíte likvidací nepřátel, z každého můžete také vysát jednou z pekelných schopností trochu zdraví a tak se vyléčit (sem tam jsou také k nalezení klasické lékárničky). Povedená je ztráta zbytku nábojů ze zásobníku při přebíjení, člověk je nucen alespoň maličko taktizovat.

Mr. Black vás také obdaří několika speciálními schopnostmi. První z nich je teleportace (i když v Infernalu je to spíše krátkodobá mentální projekce, za chvíli se vrátíte zpátky na původní místo, ale můžete mezitím například sepnout jinak nedostupný spínač), další je speciální mód vidění, ve kterém odhalíte jak nepřátele, tak jinak neviditelné kódy ke dveřím nebo speciální místa, kde se můžete uzdravit či dobít manu. Kolem poloviny hry také obdržíte speciální teleportační rukavici, kterou můžete na dálku přesouvat předměty. Díky této výbavičce hra drží příjemné tempo, protože chvilku bojujete a chvilku přemýšlíte, jak se dostat dál. Velice povedené jsou zejména hádanky, založené na chvilkové teleportaci. Nepřátelé jsou schopní, snaží se krýt (dokonce pomocí parakotoulů), ale většinou je zároveň každého možné vyřídit jedinou ranou do hlavy.

Hra také disponuje velice příjemnými souboji s bossy. Ve většině případů jsou těžcí tak akorát a na každého je třeba vymyslet nějakou speciální fintu. Hlavní hrdina neustále něco komentuje, úplně mě dostala hláška, kterou komentoval jednu ruskou specialistku – „I’ll follow you to the grave. Ladies first.” Na několika místech je také k nalezení cedule s nápisem No Tresspasing, violators will be shot, survivors will be shot again.

Abych herní principy pořád jen nechválil, je také potřeba okomentovat několik neduhů. Místy se nepřátelé objevují trochu hloupým způsobem, občas se stane, že přímo vidíte na místo, kde se zčista jasna objeví chlapík a začne po vás střílet. Osobně dávám přednost předdefinování nepřátel na začátku každého kola spolu s dráhami jejich pohybu. Další nešvar spočívá v tom, že konec je skoro pořád na jedno brdo, sestupujete po dlouhém spirálovém schodišti a střílíte identické nepřátele. Hlavní hrdina také občas trpí nemocí zvanou zasekávání o objekty a někdy pomůže jen načtení poslední uložené pozice. A finálně se sem tam stane, že uděláte něco, s čím autoři nepočítali a nehnete se už dál (a jen podle návodu poznáte, že tudy ne), třeba skočíte na místo, odkud už se nikam nedostanete. Což mi u koridorové akce úplně nevoní.

Audiovizuální stránka je velice slušná, autoři použili engine vlastní výroby, který je hezký, detailní, jen se mi úplně nelíbila přesvícenost téměř všech světlých objektů. Hudba je příjemná, rocková záležitost, která mi maximálně sedla a je třeba ji vyzdvihnout. Krom několika výše zmíněných problémů jsem se nesetkal s žádným pádem ani jiným hardwarovým kiksem.

Infernal je zkrátka příjemně oddechový počin s několika zajímavými nápady. Občas se objeví lehká nedotaženost, ale určitě jej zkuste, nebudete litovat.