Recenze hry: kill.switch

kill.switch je 3D akce z pohledu třetí osoby z roku 2004, kterou o rok dříve vytvořili vývojáři z Namca pro Playstation 2.

Jste dálkově ovládaný voják z tajného projektu budoucnosti, který se, jak už to tak bývá, úplně nepodařil (projekt, ne voják). Záblesky minulosti, které měla operace s integrováním neurální linky nadobro odstranit vám však dávají tušit, že něco není v pořádku. Postupně skládáte z odhalených střípků mozaiku toho, co se doopravdy stalo, kdo stojí na čí straně a jaký je doopravdy váš úkol.

Příběh, ačkoli nakonec poměrně provařený, je v kill.switch vyprávěný zajímavou formou. Ujímáte se role vojáka Bishopa, který má na svou minulost jenom útržkovité vzpomínky. Procházíte různá místa (podíváte se na Střední východ, kde budete hledat jistého generála, dále vyhodíte do vzduchu vojenskou platformu v Kaspickém moři, zajistíte výzkumný ústav a raketové silo v Severní Koreji a přes zaminované chrámové ruiny se propracujete až na základnu hlavního záporňáka, v kterémžto momentu vám celý příběh zapadne do sebe), střílíte z klasických zbraní (máte k dispozici několik útočných pušek v čele s M4 a AK74, pár poloautomatických zbraní, brokovnici a granáty) a zejména se při střelbě kryjete před nepřáteli. Autoři navrhli všechny mise tak, aby byly plné různého haraburdí a překážek, které můžete takticky využít v boji proti přesile. Tento systém použitý později v Rogue Trooperovi a dovedený k dokonalosti zejména v Gears of War si odbyl svou premiéru velmi pravděpodobně právě v kill.switch a najdete zde všechny klasické taktické manévry, od prosté střelby z částečného krytu, přes skok kotoulem za jinou překážku až po střelbu naslepo. Problém nastává v okamžiku, kdy se rozhodnete na tento základní herní prvek rezignovat a nepřátele, přesouvající se nesmyslně do krytu pravoúhle od vás, prostě pokropíte od boku (autoři totiž tento postup nečekali na více místech, než by bylo ve hře těžící z krytí pochopitelné).          

Ačkoli se podíváte na různá místa, celá hra vám na střední obtížnost zabere tak tři čtyři hodiny herního času (a asi o hodinu déle času čistého), zejména proto, že od Koreje dále rapidně stoupne obtížnost a v misi není možné uložit pozici. To v momentě, kdy přelezete myšlenou čáru na zemi, otevřou se vrata a během vteřiny vás rozstřílí objevivší se kulometčík, poněkud nepotěší. Úsměvný je také fakt, že pokud vyskočíte ze hry, následně ji znovu spustíte a načtete pozici na počátku mise, tak má Bishop úplně jiné vybavení, než s jakým jste misi začínali (a v každé misi jiné, takže teorie s jedním nastavením výchozího vybavení padá).

Celá hra také disponuje poměrně ošklivou grafikou (navíc ve hře nenastavíte vyšší rozlišení než 1024x768, pokud chcete víc, editujte konfigurační soubor, ale nečekejte zázraky), postavy ještě relativně ujdou, ale zbytek je dost špatný, což jde pravděpodobně na vrub zcela neoptimalizované konverzi z PlayStationu 2. Zvuk je veskrze průměrný, nepřekvapí ani neurazí. S technickými problémy (pády do systému a podobně) jsem se za celé čtyři hodiny, které jsem kill.switch věnoval, nesetkal.       

kill.switch je naprosto ukázkový příklad nejprůměrnějšího z průměrných. Výborný nápad s krytím není dotažený do konce a zajímavý příběh (zejména jedna z posledních animací, útěk z pokoje před dotírajícími útočníky a helikoptérou, je opravdu povedená) je zazděný nepovedeným grafickým zpracováním a trestuhodnou krátkostí hry.

V hodnocení zvažte fakt, zda hra, kterou hodnotíte je skutečně žánrově to, co jste chtěli hrát. Dát kupříkladu hororu nízké hodnocení jen proto, že nemáte horory rád/a je slabý argument. Hodnoťte prosím jen hry v žánru, který si rádi zahrajete