Recenze hry: Lost Planet: Extreme Condition

Lidstvo. Rozpínavý druh. Už nám nestačí naše vlastní planeta, kterou jsme zamořili a učinili téměř neobyvatelnou, a tak terraformujeme jiné. Na některých to jde snadno, na bílém pekle jménem  E.D.N. III velmi obtížně. Po počátečních úspěších narážíme na Akridy, hmyzu podobné nestvůry, se kterými na věčně zamrzlém povrchu postupně prohráváme. Přestože nám při boji pomáhají obrovské bojové exoskeletony, nakonec nezbývá, než některé kolonisty ponechat osudu a se zbytkem uprchnout. Naději ale skýtá objev postupu, který umožňuje z těl Akridů získat termální energii a tu nanotechnologicky uchovat. Mezitím se ale z kolonistů, zanechaných na povrchu planety, stávají sněžní piráti, kteří dál vedou proti Akridům nesmiřitelný boj.

Lost Planet Extreme Condition je PC předělávka akčního hitu z konzole XBOX 360. Autoři (obří společnost Capcom) přiznávají, že se při její tvorbě inspirovali kde čím. Za všechny tituly bych jmenoval Halo, Zone of the Enders a filmy Hvězdné Války V nebo Hvězdnou pěchotu. Na počátku se ujímáte role mladíka jménem Wayne, který si vzpomíná pouze na smrt otce při boji s obrovským Akridem jménem Green Eye. Wayna najde malá skupinka pirátů, zmrzlého na kost v jednom exoskeletonu (těm se říká VS, což je zkratka z Vital Suit), život mu ovšem zachránil onen nanotechnologický zázrak. Wayne ztratil valnou část paměti, pamatuje si smrt otce, ale neví, co jí předcházelo. Přidá se tedy k pirátům, kteří sledují vlastní cíle, a snaží se s jejich pomocí najít Green Eye a pomstít se za otcovu smrt. Celý příběh je ovšem daleko komplikovanější, do hry vstupuje korporace NEVEC, která se znovu snaží planetu terraformovat. Postupně dochází k odhalování motivů jednotlivých postav a navracení Waynovi paměti. Příběh je rozhodně jedním z kladů hry.

Jinak se jedná o akční hru primárně z pohledu třetí osoby s možností se přepnout také do pohledu z vlastních očí. Co činí Lost Planet originální je potřeba kumulovat termální energii, která s ubývajícím časem a také zraněním postupně vyprchává (funguje v zásadě podobně jako energetický štít). Lze ji dobíjet likvidací Akridů, nepřátelských VS, volně se povalujících nádrží, barelů a podobně. Po zlikvidovaném cíli zůstane po určitou dobu na zemi kaluž, ze které lze prostým kontaktem energii získat. Energii lze také dobíjet na speciálních stanicích, které je třeba před použitím aktivovat. Pokud termální energie dojde, začne ubývat zdraví a není možné používat VS. Pokud dostane Wayne víc silných zásahů po sobě, může zemřít i přesto, že mu termální energie regeneruje zdraví. Samotný nápad podporuje pocit, že je člověk v nehostinném prostředí a musí se starat o přežití.

Vašimi nepřáteli budou krom různých druhů Akridů (létající, vybuchující, štíroidní a spousta dalších) a lidí také lidmi pilotovaná VS a bossové. Akridé jsou až na vyjímky poměrně agresivní, jsou schopní se na některých místech díky speciálním zničitelným líhním solidně přemnožit a navíc jsou zranitelní pouze na určitých místech na těle (které jsou ale snadno rozpoznatelná). Lidé jsou na druhou stranu poměrně málo obratní a při střelbě z velké vzdálenosti místy nereagující. Jsou však schopni vám zatopit v momentě, kdy usednou do VS, protože několik fajnových VS ozbrojených raketomety a rotačními kulomety z vás (pokud v jednom také nesedíte) může rychle nadělat fašírku. Největší výzvou jsou bossové, protože běžné nepřátele člověk téměř vždycky rozdýchá hlavně díky regeneraci zdraví. Boss má většinou tak dvacet třicet metrů, disponuje několika speciálními útoky (shazování balvanů ze stropu, pavučina, třepání zemí, přejetí a jiné vychytávky), spoustou zdraví a několika zásahovými zónami, které je třeba postupně rozstřílet. Souboje s nimi jsou opravdu lahůdka, zejména u Green Eye a obrovského pavouka jsem musel uznale pokývat hlavou. Problém nastane v okamžiku, kdy vás několikrát za sebou shodí na zem speciálním útokem a vy ani nestíháte vstát, zatímco kolem vás všechno vybuchuje a boss vás smaží něčím dalším. Občas byl trochu problém se v tom zmatku orientovat, nicméně je to daň za jejich monstrozitu.

Wayne současně pobere dvě zbraně. K ruce vám bude nejen spousta ručních zbraní (klasická armádní puška, brokovnice, raketomet, několik druhů granátů a energetických zbraní), můžete s sebou také tahat jednu zbraň primárně určenou VS (obří rotační kulomet, granátomet, brokovnice, raketomet a několik druhů laserů). Nalezená VS (kterých je také několik druhů, některé umí skákat, jiné po omezenou dobu létat, další se umí změnit na důlní kombajn) můžete téměř všechna vyzbrojit dle libosti dvěma zbraněmi. Další výborný nápad je vystřelovací hák, kterým se dostanete na některá vyvýšená místa. Výzbroj je velice variabilní, jenom ruční zbraně mi přišli nevyvážené, po nalezení plasmové pušky můžete ostatní zahodit, na druhé straně ji naštěstí nenacházíte tak často.

Graficky vypadá hra naprosto úžasně a je jednou z mála, u kterých je pořádně poznat rozdíl mezi DirectX9 a DirectX10. Tundra a zaváté ulice měst vypadají úchvatně a interiéry různých dolů, těžebních stanic a vojenských základen  taktéž. Postavy jsou krásně vymodelované a úžasně rozhýbané. Jedinou muškou jsou animace výbuchů, které vypadají méně kvalitně a framerate u nich klesá na polovinu. Hudba a zvuky nikterak kvalitativně nezaostávají za grafikou. Lost Planet obsahuje dva drobné problémy technického rázu. Každé VS se ovládá asi deseti tlačítky a i když ovládáte hru klávesnicí, tak nápověda k ovládání se vztahuje ke gamepadu pro X360. Druhý drobný problém je připojení ke Steamu. Bohužel i pro off-line singleplayer potřebuje být člověk on-line, což za šťastné dvakrát nepovažuji. Jinak se hra ovládá na myši a klávesnici bez problémů, je možné připojit i zmiňovaný gamepad. Ukládání probíhá automaticky pouze na předem zvolených místech a rozhodně by neškodilo při té příležitosti to dát hráči vědět, třeba nápisem „Checkpoint“. Z toho plyne, že pokud chcete ukončit hru, v podstatě nevíte, jak daleko jste od poslední uložené pozice. Nicméně Checkpointy jsou rozmístěné až na několik málo výjimek rozumně.

Celkově mě Lost Planet příjemně překvapila. Herní doba je na dnešní dobu slušná, asi 7-8 hodin herního času a tak dvakrát tolik čistého. Až na místy zmatené boje (kdy opravdu nevíte pro výbuchy a třepání země kudy kam), nereagující nepřátele a některé technické nedodělky konverze se jedná o krásný a nápaditý kousek, který ve vás vyvolá příjemné reminiscence na tituly dávno minulé.

V hodnocení zvažte fakt, zda hra, kterou hodnotíte je skutečně žánrově to, co jste chtěli hrát. Dát kupříkladu hororu nízké hodnocení jen proto, že nemáte horory rád/a je slabý argument. Hodnoťte prosím jen hry v žánru, který si rádi zahrajete