Recenze hry: Operation Flashpoint

Operation Flashpoint, klenot nejen mezi českými hrami, nýbrž hrami obecně. Takto bych asi začal oslavnou ódu na jeden z nejlepších počinů herního průmyslu vůbec. Operation Flashpoint to přitom vůbec neměla jednoduché, protože vznikala celou řadu let ve studiu Bohemia Interactive, primárně jako sen bratrů Španělových. Ti se při vývoji nenechali zviklat nikým a ničím a výsledkem je naprosto unikátní záležitost. Ano, stále unikátní přes více než sedmileté stáří a volné pokračování Armed Assault, které originál nepřekonalo.

Operation Flashpoint je komplexní válečnou simulací, jež se odehrává zejména na fiktivním ostrově Everon v roce 1985, kdy vrcholí Studená válka. Při standardním vojenském cvičení dojde k obsazení civilních objektů neznámými útočníky, kteří jsou posléze identifikování jako ozbrojená složka jednoho ze sovětských mocenských křídel. Vy začínáte v kůži pěšáka Davida Armstronga, který se po spoustě ostrých bojů stane velícím důstojníkem (mužstvu dáváte rozkazy ve velice podařeném menu, dokonce je možné velet strategicky z ptačího pohledu). V některých misích se ovšem vtělíte do tankisty Roberta Hammera, velitele speciální jednotky Jamese Gastovskeho nebo pilota Sama Nicholse. To je jedna z vlastností, díky kterým je Flashpoint neuvěřitelně variabilní. Ačkoli po vás primárně nikdo nechce, abyste s pilotem vrtulníku přistáli a šli po svých, nikdo vám nebrání ve většině misí i takovou pošetilost provést. Nejste tedy volbou postav (která je automatická v závislosti na příběhu) nijak limitováni.                    

Než vůbec začnete misi, máte ve většině případů k dispozici jednak mapu se zaznačením oblastí, úkolů, evakuačních zón a podobně a také můžete (sice jen v momentě, kdy velíte, ale stejně je to fajn) vybavit nejen sebe, ale i spolubojovníky různými typy zbraní, granátů a dalšího vybavení v závislosti na charakteru mise a vybavenosti skladu. A zase vás nikdo neomezuje i v nesmyslnostech typu zbraň bez tlumiče na tajnou misi. Je ovšem třeba říct, že výchozí vybavení bývá zvolené velice šikovně. Je také potřeba říct, že nosnost je realisticky omezená na primární zbraň, sekundární zbraň, pár zásobníků a granátů. Na druhou stranu můžete libovolnému padlému ať spojenci nebo nepříteli cokoli zabavit.    

Náplň jednotlivých misí je velice různorodá. Na počátku v roli pěšáka dobýváte s mužstvem pozice, bráníte se při útoku nebo se zběsile evakuujete. Posléze se zúčastníte tankových bitev, při  misích v utajení budete devastovat pomocí výbušnin nepřátelskou techniku nebo to celé jistit jako pilot vrtulníku. Nechybí ani výzvědné mise, let s bombardérem nebo útěk ze zajetí. Kampaň ve Flaspointu čítá 40 misí a za celou dobu jsem neměl pocit, že se mise co do náplně opakují. V průběhu mise máte zadané úkoly a jak je splníte je jen na vás. Můžete, a někdy i musíte, použít jakoukoli techniku, která se povaluje na bojišti (osobní automobil, jeep, náklaďák, obrněný transportér a různé druhy tanků nebo vrtulníků), ať už spojeneckou nebo ukradenou nepříteli. Stačí např. zastřelit řidiče jeepu nebo najít něco nehlídaného, jednu tajnou misi jsem skoro celou „prošel“ s ukradeným ruským tankem T-72. Můžete nepřátele takticky postřílet nebo strategicky obejít.

Samotné herní mapy jsou obrovské, což díky vojenské technice a možnosti zrychlení běhu času vůbec nevadí. Velikou roli hraje terén a viditelnost. Sakra není jedno, jestli si to člověk mašíruje po hřebenu hory nebo se plazí v lese, nehledě na to, že do prudkého kopce se šplhá strašně pomalu, což z vás dělá výtečný cíl. Některé mise se také odehrávají za soumraku nebo v noci a tudíž přijde noktovizor vhod (někteří nepřátelé jím samozřejmě disponují taky). Pobíhat také zvládnete omezenou dobu a ještě záleží na tom, jestli máte zbraň v ruce nebo na zádech, jestli náhodou zrovna nedržíte raketomet nebo se nepohybujete v dřepu nebo v lehu. V takovém případě začnete záhy sípět jako astmatik a za zvuků bušícího srdce se časem poroučíte k zemi a budete muset počkat, až se zotavíte z vyčerpání, přičemž se tak můžete chvilku jen plazit.
 
Díky relativně dost realistickému ztvárnění (téměř jakákoli výstroj a výzbroj, realisticky omezená nosnost, vyčerpávání při běhu a v neposlední řadě taky často jeden zásah = smrt) má Flashpoint i po sedmi letech takovou atmosféru, jakou jsem snad ještě u ničeho nezažil. Pocit, že jste opravdu na kopci pod nepřátelskou palbou, je velice silný. Když k tomu přidáte další vychytávky (fungující balistika, zpomalení pohybu po zásahu, nevyzbrojení pěšáci proti tanku jsou opravdu kanonnenfutr a na druhou stranu při dobré taktice můžete bez ztrát dobýt i silně ozbrojené pozice, ve vozidlech můžete měnit pozici řidič/střelec/velitel, speciální rozkazy stylu vzdušné/tankové podpory a asi milión dalších věcí), dostáváte asi nejvariabilnější hru všech dob.

Umělá inteligence je na velice dobré úrovni, vojáci nejsou supermani, ale chovají se lidsky a uvěřitelně, dobré nebo špatné velení je opravdu poznat. Při dobré taktice a strategii postřílíte bez ztrát deset lidí, někdy jsou schopní ostatní splnit úkol při dobrém velení i sami. Chyby ovšem počítač trestá, takže pokud jste nekrytí a pod palbou, pak se vaše (a nejenom vaše) životnost počítá v milisekundách. Pozici je možné uložit ve hře jednou za misi (což lze obejít přepnutím do systému a smazáním příslušného souboru), hra si ovšem sama ukládá tzv. Retry pozice, kde se v případě skonu objevíte.

Audiovizuální zpracování sice nahlodal zub času, nicméně u hry takových kvalit to opravdu nevadí (pokud nainstalujete i datadisk, třeba v rámci Game of the Year Edition, můžete Flashpoint provozovat v lepší grafice než původní verzi), navíc ve své době díky modelům postav a objektů a obrovskému dohledu byla slušně náročná, takže zpracování stále neurazí. Hudba je podařená přímo velmi a není problém si skladby nejen z hlavního menu vybavit i po několika měsících po dohrání. Mimo to nádherně dokresluje atmosféru. Prakticky totéž platí pro všechny zvuky.

Minout nejlepší českou hru (ano, osobně považuji Flashpoint za větší pecku než Mafii) a jednu z nejlepších světových je možné pouze v případě, kdy trpíte záchvaty akutního pacifismu. V ostatních případech vás neomlouvá naprosto nic.

V hodnocení zvažte fakt, zda hra, kterou hodnotíte je skutečně žánrově to, co jste chtěli hrát. Dát kupříkladu hororu nízké hodnocení jen proto, že nemáte horory rád/a je slabý argument. Hodnoťte prosím jen hry v žánru, který si rádi zahrajete