Recenze hry: Project: Snowblind

Svět roku 2065. Střety nadnárodních korporací, nanotechnologie, kyberneticky vylepšení vojáci. Pokud máte rádi cyberpunk, jste tu na správné adrese. Project Snowblind je klasická FPS střílečka z roku 2005 z dílny Crystal Dynamics, tvůrců veleslavné pětidílné konzolové série Legacy of Kain, z novější tvorby třeba Tomb Raider: Legend a Tomb Raider: Anniversary a pro pamětníky The Horde.

Náš hrdina, poručík Nathan Frost, hned zkraje při jednom ne úplně vydařeném nasazení přijde téměř o život. Je transportován na sál a stává prototypem nanotechnologicky upraveného vojáka, aby na straně organizace Liberty Coalition bojoval proti zlým hochům z uskupení Republic. Ti se snaží z Hong Kongu udělat kůlničku na dříví a hlavně uvrhnout svět o pár století zpět tím, že by vyprodukovali tak silný elektromagnetický impulz, co by vyřadil veškerou elektroniku na Zemi. Na celé hře jde vidět obrovský vliv starší a stále vynikající akce Deus Ex - od stylu prostředí přes hackování kamer a věží až po používání nanotechnologií. Nepochopte mě ale špatně, nejedná se o přímé pokračování, je to hra na motivy Deus Ex. Přece jen se jedná o adrenalinovou střílečku a ne o tak trochu hardcore mix FPS a RPG. Nejvíc mi asi stylem připomíná určitou kombinaci Deus Ex, Red Faction 2 a Rogue Troopera.

Ačkoli se celá hra odehrává právě v Hong Kongu, prostředí je poměrně pestré, od zapadlých uliček přes chrámy a kanalizaci až po hypermoderní vojenské instalace. Nepřátelé z řad Republic jsou také docela rozmanití, ať už se jedná o různě ozbrojené vojáky (disponující pistolemi, puškami, sniperkami, brokovnicemi či raketomety) nebo vojenskou techniku (tanky, roboti a automatické věže). Budete se také potýkat s nástražnými systémy (kamery, poplachová tlačítka, laserové paprsky). K dispozici máte širokou paletu zbraní, která čítá celkem devět kousků (pistole, různé druhy scifi pušek, raketomet a vrhač min), pět typů granátů (včetně EMP granátů, které na chvíli vyřadí veškerou elektroniku, mimochodem protivníci je s oblibou využijí i proti vám), dále pak zařízení zvané Kicker (obdoba gravity gunu z Half-Life 2), Ice-Pick (kterým je možno na dálku nabourávat elektronické systémy), Riot Wall (přenosný policejní zátaras) a malého robotka, který útočí na nepřátele elektrickými výboji. Usednete také do ozbrojeného automobilu, nepřátele vydrtíte pomocí stacionárních střílen nebo použijete jednu z pěti nanotechnologických schopností, které se postupně naučíte (noční vidění, zpomalování času, štít, blesky nebo kamufláž). Občas také naleznete speciální předměty zvedající hodnotu vašeho maximálního zdraví nebo energie, kterou potřebujete pro používání nanotechnologických schopností.

Technická stránka věci je mírně rozporuplná, engine sice podporuje rozlišení až 1600x1200 a vymoženost Depth of Field (simulace chování lidského oka, kdy je rozostřeno všechno krom místa, kam se člověk právě dívá) a hra běhá svižně, ale na některých sestavách docela blbnou stíny a fullscreen efekty a je lepší je vypnout. Největší problém spočívá v tom, že autoři neprovedli port z XBOXu, ale z technicky o něco slabší verze pro PS2, což se negativně promítlo na rozlišení textur (budov a neživých objektů, postavy ujdou). Hra má také problémy na vícejádrových procesorech, ale stačí vypnout jedno jádro přes Task Manager a vše funguje jak má. Hudba je fajn, zejména ta v hlavním menu je opravdu chytlavá, ale zvuky střelných zbraní zní přidušeně.

Celkem vzato se jedná o velice chytlavý, dynamický a zábavný kousek. Jde na něm hodně vidět  inspirace světem Deus Ex co se lokací i výzbroje, díky které hra disponuje neuvěřitelně variabilní hratelností. Nikdo vás nenutí někam naběhnout, můžete se rozhodnout pro použití vozidla nebo nabourání kamer či věží, můžete se také proplížit ventilačními šachtami. Spolubojovníci se chovají hodně rozumně, nepřátelé sice už tolik ne, ale není to žádná taktická akce, spíš adrenalinová střílečka stylu Call of Duty.

Ukládání hry je docela konzolové, takže save je možný jen na některých místech. K těm se však dá libovolně vracet a hra tím nijak extra netrpí. Asi největším mínusem je poměrně krátká herní doba, díky které ani nestihnete využít všechny vychytávky, co vám hra nabídne. Určitě se ale jedná o velice chytlavý a variabilní titul. Pro milovníky cyberpunku, ke kterým se hrdě hlásím i já, je Project: Snowblind povinnost.

V hodnocení zvažte fakt, zda hra, kterou hodnotíte je skutečně žánrově to, co jste chtěli hrát. Dát kupříkladu hororu nízké hodnocení jen proto, že nemáte horory rád/a je slabý argument. Hodnoťte prosím jen hry v žánru, který si rádi zahrajete