Recenze hry: Scrapland

Země, opuštěná lidmi. Podobně jako Saturn obklopuje Zemi nyní nádherný prstenec. Nádherný tedy alespoň v očích robota D-Trituse, který se rozhodne Zemi navštívit. Naše kdysi krásná planeta byla totiž lidmi zpustošena a opuštěna a dnes ji obývají pouze roboti. Člověk má na Zemi, kvůli tomu, jak ji zplundroval, jednou provždy vstup zakázán. A aby bylo jasno, jak se věci mají, roboti naši domovskou planetu přejmenovali na Scrapland.

Scrapland je co do zasazení celého příběhu jeden z nejoriginálnějších počinů poslední doby. Roboti v duchu Farmy zvířat přebrali role z klasické lidské společnosti, proto existují roboti policisté, roboti bankéři, roboti žurnalisté nebo robotí starosta. Jinak je Scrapland z herního hlediska kombinace lehoučké adventury, klasické akce z pohledu třetí osoby (nebo chcete-li z pohledu třetího robota J), akce s raketami a lehkého freeroamingu na způsob GTA (přestože město nemá rozsah města z libovolného GTA, tak je možné jen tak poletovat, bojovat s policií, závodit nebo bojovat v arénách).

Po příletu na Scrapland zjistíte, že je třeba postavit nějakou lepší raketu, než je ta, na které jste přiletěli. Stavba rakety probíhá na speciálním místě a je k tomu také třeba vlastnit plány na její konstrukci a peníze, přičemž ty můžete najít, vydělat či ukrást. Některé z plánů získáte příběhově, jiné se dají najít na různých střežených nebo lehce utajených místech. Při konstruování rakety ji krom jiného vybavíte motorem (na různé typy raket můžete také montovat různé počty motorů od jednoho do čtyř), zbraněmi a rozmyslíte si sílu plátování. Čím vyšší, tím pochopitelně odolnější bude její trup v přestřelkách, na druhé straně tím bude také pomalejší. Zbraní je šest různých typů, pro každý typ má každá raketa určený maximální počet, který je možné na ni navěsit (rakety ze začátku vybavíte třeba jen jednou sadou od každé zbraně, zatímco na konci budete všechny zbraně věšet po čtyřech kouscích). Každá zbraň má také dvě možná vylepšení, které lze získat pomocí nepovinných misí a pište si, že vylepšení stojí za to. Nepovinné mise vám zadává robot jménem Crazy Gambler. Pokaždé musíte uspět ve třech nepovinných úkolech (musíte například sestřelit určitý počet policejních raket, najít v bance poklad, vyhrát v závodu, omráčit určitý počet robotů a další vychytávky) a pak dostanete jeden další, za který obdržíte vylepšení. Tyto další úkoly jsou v zásadě takovou raketovou obdobou Quake III: Arena, takže můžete čekat deathmatch, team deathmatch, capture the flag, ale také jejich různé závodní variace.

Na počátku příběhu také zjistíte, jak se pomocí hackování Great Database, kde jsou umístěny informace o všech robotech, převtělit do jiného robota. Toto převtělování je užitečné jednak v příběhu (například na policejní stanici se do některých lokací dostanete jen jako robot policista) a také při plnění postraních úkolů. Na druhou stranu se jedná o zločin, takže je potřeba dávat pozor na všudypřítomnou policii. Typů robotů je i s naším hrdinou celkem patnáct a někteří mají obzvláště bizarní schopnosti, ze kterých sociální ironie jen čiší. Policista bere ostatním peníze ve formě úplatků, zdravotní sestra omračuje roboty, bankéři peníze rovnou kradou, úředníci se umějí pohybovat rychleji než ostatní, starosta uspává ostatní svým řečněním. Tyto speciální schopnosti buď používáte za baterie nebo musíte počkat, až se doplní speciální ukazatel, který vám to rovněž umožní. Baterie vypadávají z ozbrojených policistů, takže jejich nedostatkem trpět nebudete.

Pokud při plnění libovolného úkolu porušíte zákon (zničení robota, střelba na rakety ostatních, převtělování, krádeže), tak vás začne policie stíhat. Tohle podle mne autoři úplně nevychytali, protože policie vždy přesně ví, kde právě jste, a navíc se v budovách umí z automatů na hackování Great Database objevovat pořád dokola. Aby vás policie ztratila a přestala po vás pátrat, tak se jim musíte na chvíli ztratit z dohledu. Raději než klasickým útěkem je takové závary lepší vyřešit tak, že vybijete celou místnost robotů a máte klid. Objevovat znovu se umějí i unikátní roboti (ředitel banky, starosta), takže nemusíte mít strach, že byste si tímto radikálnějším řešením znemožnili další postup. Pokud jste venku, tak vás policisté budou iritovat ještě více, protože v provozu není v bojích problém trefit nevinného přihlížejícího a máte po legraci. Venku se totiž policisté objevují neúnavně kousek od vás. Při poplachu navíc nejde plnit polovina úkolů. Policisté také nikdy nehoní vaše protivníky. Zkrátka a dobře, pronásledování by chtělo ještě trochu vyladit…

Další zrada souvisí s mechanismem vzdušných soubojů. Ve vzduchu jsou volně rozesety dobíječe plátování raket a náboje. Když protivníka dost poškodíte, tak se rozletí přímo k těmto dobíječům, aby se dal zase do pořádku. Vy jej často nestihnete dorazit a jede se víceméně nanovo. Protivníci se v raketách pekelně mrskají a vzdušné souboje díky tomu nejsou zrovna jednoduché.
 
Asi od dvou třetin hry se také autoři pravděpodobně začali předhánět ve vymýšlení co nejpitomějších misí a podle toho to taky vypadá. Zbytečně pobíháte přes celé město a rozsáhlými budovami, aby vám NPC řeklo jednu větu a pak běžíte zase zpátky. Sestřelujete maliličkou raketku, která má strašně velkou výdrž, děsně sebou mrská a každou chvíli se opravuje. Musíte co nejrychleji rozstřílet co nejvíc protivníků, jejichž počet se neustále doplňuje a tím pořád klesá počet protivníků, které jste stihli rozmašírovat. V další misi provázíte za poplachu jednu nejmenovanou osobu celou policejní stanicí. Zatímco do vás šijí mraky policistů, tak ona osoba hlásí, že vás nevidí, že se ztratila a že pro ni musíte přijít. Nesmíte se od ní za stálého ostřelování totiž vzdálit víc než na metr, jinak se zastaví. Nemusím dodávat, že jde celou stanicí zoufale pomalu. O misi, ve které musíte v obří místnosti zmáčknout čtyři páky a u toho vás nesmí vidět žádný z chaoticky poletujících robotů ani nemluvím. Celá tato legrace je podpořena tím, že ve hře neexistuje kloudný save. Hra se ukládá automaticky po splnění hlavních úkolů, jinak ji uložit můžete, ale objevíte se na začátku dané úrovně. Takže uložit třeba po úspěšném zmáčknutí dvou pák není možné a proto si tento úkol zopakujete opravdu stokrát.

Audiovizuální stránka je hodně dobrá a to i dnes. Může za to neuvěřitelná stylovost, se kterou grafici prostředí i roboty tvořili. Hra se přitom hýbe svižně úplně na všem, a to se venku neustále prohání stovky raket, které mezi sebou bojují, vrážejí do sebe a vybuchují.

Celkově je Scrapland jedna z nejoriginálnějších her, které jsem zatím hrál. Vynikající mix několika herních žánrů je ovšem tažen k zemi některými repetetivními misemi a zejména velkou nedomyšleností posledních misí. Byla by ovšem chyba Scrapland nezkusit, protože stylem, příběhem a humorem nemá chybu.