Recenze hry: Stranglehold

Chow Yun-Fat a John Woo, nerozlučná dvojice, která na filmová plátna spolu s Ringo Lamem přinesla filmový styl heroic bloodshed. Klasická samurajská témata jako čest a věrnost přenesli do moderní doby mezi policisty a gangstery a celou záležitost okořenily spoustou zbraní, výbuchů a efektních zpomalených záběrů. Spolu stvořili perly Better Tommorow, Better Tommorow 2 (neuvěřitelně makabrózní masakr vily plné mafiánů nelze popsat, to se musí vidět), Killer nebo Hardboiled (tady pro změnu vybuchuje několikapatrová nemocnice a Chow skáče s miminem v ruce na laně z okna). Stranglehold je v podstatě nepřímé pokračování posledního jmenovaného kousku a jde stylem a filmovostí ve šlépějích svého předchůdce.

Ujímáte se role hongkongského inspektora Tequily, kterého ve filmu ztvárnil právě Chow Yun-Fat (a který je dle slavného herce přesně vymodelován). Na počátku klasická záležitost s policistou v nesnázích se postupně rozvine ve velice solidní děj s několika zajímavými zvraty. Procestujete hongkongská předměstí, přístav, zavítáte na paluby i podpalubí rozličných lodí, podíváte se do útrob kasina v Chicagu, budete obdivovat umělecká díla v obrovské galerii a v neposlední řadě vyčistíte klasickou japonskou usedlost hlavního záporňáka.

Na své nelehké a dlužno poznamenat i poměrně krátké pouti postřílíte mraky různě ozbrojených gangsterů. Přestřelky jsou v pravdě monstrózní a protože prostředí je téměř kompletně zničitelné a tak se pořád něco děje. Kromě klasicky průstřelných zdí a vybuchujících barelů můžete protivníky likvidovat pomocí sestřelování lešení, reklam, stožárů, stojanů nebo v jedné úrovni, která se odehrává ve volné přírodě, rovnou i obřích balvanů. Zničitelnost prostředí má ovšem za následek také to, že občas je situace opravdu docela nepřehledná.

Hlavní hrdina disponuje krom klasické palety zbraní (dva druhy pistolí s možností obouruční střelby, samopal, útočná puška, brokovnice, kulomet, raketomet a granáty) také několika zajímavými schopnostmi. Může se sám léčit (v úrovních je také k nalezení klasická lékárnička), s libovolnou zbraní protivníka přiblížit podobně jako při míření sniperkou a jedinou ranou ho poslat do věčných lovišť, může použít chvilkovou nezranitelnost a nevyčerpatelnost nábojů nebo speciální schopnost, které zlikviduje (ve filmově zpomaleném záběru) všechny protivníky v místnosti krom bossů. Všechny tyto schopnosti používá pomocí speciální energie, která se dobíjí likvidací oponentů (čím spektakulárnější likvidace, tím rychleji se dobíjí). Podobně jako v Maxy Payneovi může také hlavní hrdina skočit dopředu nebo pozpátku se zpomalením času nebo si zpomalit čas při libovolné jiné akci (zpomalovač času se dobíjí automaticky). Je také možné využít téměř cokoli v okolním prostředí, ať už vás napadne běhat po zábradlí, houpat se na lustru či jezdi za současné střelby na vozíku. Zajímavé jsou také občasné přestřelky s několika protivníky současně, kdy se čas zpomalí, vy můžete uhýbat střelbě doleva a doprava a postupně zaměřujete a odstřelujete jednoho zloducha po druhém.         

Zatím jsem Stranglehold jen chválil, ale jakkoli jsem velký fanoušek výše zmíněných filmů, musím také leccos zkritizovat. Stěžejním problémem Strangleholdu je fakt, že v podstatě jen chodíte a střílíte, což i při filmovému vyznění celé hry dost rychle omrzí. Zejména když musíte v každé druhé místnosti vybít celý regiment, jinak nemůžete pokračovat dál (protože dveře se automaticky otevřou až po skonu posledního gangstera). Protivníci často vybíhají ze dveří, které se na chvilku otevřou a zavřou a vy do nich nemáte přístup, což je paráda zejména v momentě, kdy jste k nim otočeni zády. Přestřelka v malé místnosti, ve které musíte současně chránit jazzové trio a do toho postřílet asi sto lidí mě donutila přepnout obtížnost na nejjednodušší casual, protože trvá asi čtvrt hodiny bez možnosti uložení a v celém tom nepřehledném bordelu musí alespoň jeden jazzman přežít. V místnosti po vás přitom současně nejde méně než pět lidí, takže je to paráda. Holt co je super ve filmu nemusí stejně dobře fungovat i ve hře. Hlavní hrdina také unese jen dvě zbraně a poměrně málo nábojů, což je super v taktické akci s pěti protivníky v celé úrovni a ne padesáti protivníky v jedné místnosti. Bossové jsou v podstatě strašně nenápadití kravaťáci, kteří už zase vydrží tisíc ran do hlavy. Hra také ukládá jen na předem definovaných místech a jak už to tak bývá, někdy jsou dvě taková místa třicet vteřin od sebe a někdy deset minut žádné.

Grafické zpracování je velice solidní, nicméně neobstojí třeba ve srovnání s Gears of War (srovnávám tyto hry z důvodu, že obě používají stejný engine Unreal 3). Obličeje postav jsou vymodelované velice dobře, okolní prostředí a neživé objekty by mohly být i lepší. Zvuky a hudba jedním slovem paráda a namluvení postav není co vytknout, filmový zážitek zaručen. Hardwarové nároky zde nejsou zrovna nejmenší.

Stranglehold nakonec přes všechnu péči famózního Johna Woo vyznívá jen lehce nadprůměrně. Filmový zážitek, kvalitní příběh, hromady výbuchů, nápaditou interaktivitu a zničitelnost prostředí táhne k zemi krátkost hry, určitá repetetivnost přestřelek, hloupé objevování protivníků a nenápaditost bossů. Ale pokud jste jako já fandové heroic bloodshed, stejně si Stranglehold dejte. Budete mít pocit, že alespoň chvíli hrajete ve svém oblíbeném filmu.