Recenze hry: Timeshift

Timeshift je FPS, která po dlouhých porodních bolestech vyšla na konci roku 2007. Od začátku ji vyvíjelo studio Saber Interactive (kteří před tím v roce 2003 vydali variaci na Serious Sama zvanou Will Rock). Demoverze byla vypuštěna více než rok před vydáním plné hry a kvůli nespokojenosti distributora se hra musela celá předělávat. Dlužno dodat, že celá peripetie nebyla vůbec na škodu a světlo světa spatřila originální a velice svébytná záležitost.

V Timeshiftu představujete vědce, který se ve výzkumném ústavu účastní vývoje a výroby speciálního obleku. Tento oblek by měl umět lehce modifikovat časové kontinuum, jakožto v čase i cestovat. Těsně před dokončením celého projektu se hlavní výzkumník doktor Krone rozhodne jeden ze dvou prototypů zcizit a s jeho pomocí cestovat nazpět v čase a vydobýt si vládu nad celým světem. Zcela logicky je tedy na vás ho v druhém prototypu tohoto obleku stíhat. Příběh je béčko s velkým B a navíc jej sledujete v krátkých záblescích mezi jednotlivými úrovněmi, takže v něm budete mít ze začátku dost zmatek (na konci možná taky).

Díky tomu, že doktor Krone narušil časové kontinuum, podíváte se do alternativní minulosti, která svým stylem připomíná něco jako Svět zítřka nebo Yagera, kombinovaného s FEARem, Red Faction 2 a Vivisectorem. Zní to jako velice zběsilý mix, ale výsledek je vysoce stylový. Až budete v časovém obleku bránit obří železný Zeppelin před útoky letadel, pochopíte, co mám na mysli. Vašimi nepřáteli budou nejrůznější typy vojáků, kteří mohou být pěší, mohou řídit motocykly nebo auta či létat na jetpacích. Do cesty se vám postaví rovněž obrovští roboti, helikoptéry nebo letadla. Nejvíce mne asi ohromila propracovanost a rozměry kráčejícího monstra, které slouží dr. Kroneovi jako základna a které několikrát potkáte, ať už ve městě nebo ve volné přírodě.

Umělá inteligence nepřátel i spojenců je dostačující, o žádný zázrak se sice nejedná, ale neznamená to, že by vám například již zmiňovaní létající vojáci nebo speciální jednotky nedokázali pořádně zatopit. K likvidaci nepřátel máte k dispozici poměrně široký arzenál - pistoli, několik druhů útočných pušek a sniperek, brokovnici, raketomet, kuši, energetickou pušku a granáty. Mojím favoritem byla kuše s optickým zaměřovačem se zoomem, která vystřeluje projektil s výbušninou, co se při zásahu na oběť přilepí a exploduje. Zajímavý je také Hell-Fire střílející zápalné náboje, který v sekundárním režimu funguje jako plamenomet. Zbraně obecně disponují dvěma druhy střelby a s každou můžete také provést úder pažbou. Unesete současně pouze tři zbraně a je na vás, pro které se rozhodnete. Můžete se také chopit rozličných střílen nebo se projet na motocyklu, kterým můžete samozřejmě také nepřátele přejíždět.

Na počátku hry se přidáte k rebelii proti dr. Kroneovi, kterou vede hnutí odporu, vtipně nazvané Occupant. Z ulic melancholického města (kterému na atmosféře přidává neustálý déšť) se dostanete na jeho střechy (kde budete obdivovat nádherné létající stroje a bojovat s dotěrnými jatpackáři), navštívíte věznici, obrovské tovární haly, budete bránit Zeppelin před vznášejícími se minami a útočícími letadly, budete cestovat po krajině ne nepodobné venkovským lokacím Half-Life 2, přesunete se do zasněžených vojenských základen a vyhodíte do povětří reaktor, abyste zúčtovali s padouchem opět v hlavním městě. Variabilita prostředí mi opravdu vyrazila dech, to se dneska jen tak nevidí. Díky speciálnímu obleku si tvůrci vyhráli velice hezky i s hádankami.

Váš oblek vám, v případě že zůstanete na čas stranou bojů, automaticky dobíjí energetický štít, díky čemuž nějakých pár zásahů snesete. Dále vám propůjčuje tři speciální schopnosti pro manipulaci s časem. Jednak je to profláknuté zpomalení času, pak také méně profláknuté zastavení času a nakonec unikátní obrácení časového toku. Každá schopnost odčerpává jiným tempem energii obleku, která se dobíjí podobně jako štít, ale nezávisle na něm. Je například možné zastavit čas, ukradnout oponentům jejich zbraně a zatímco se po opětovném „spuštění“ času zmateně rozhlížejí okolo, je možné je odpravit jejich vlastním arzenálem. Když potom ve městě za deště obrátíte tok času, tak zaručeně zůstanete s otevřenými ústy zírat v tichém úžasu na monitor, na kterém se vydávají nesmírně poeticky dešťové kapky zpátky k nebi. Zpomalení času využijete téměř v každém boji, zbylé dvě schopnosti spíše při řešení hádanek. Nemůžete projít chodbou kvůli plameni z protržené plynové trubky? Zastavte čas a projděte ohněm. Chodba, kterou jste se potřebovali dostat dál, je zavalená sutí z výbuchu? Obraťte čas, chodba se poskládá na chvíli zpět a vy jí proběhnete na druhou stranu. Ke slovu se dostane také různé mačkání spínačů se zastaveným časem, obracení chodu obřích ventilátorů a další a další kousky. Oproti některým dřívějším tiskovým prohlášením za vás hra jen nemusí zmáčknutím speciálního tlačítka vybrat „správnou“ schopnost, ale můžete kdykoli použít libovolnou z nich (pokud zrovna není chvíli mimo provoz, váš oblek je přece jen vývojová verze). Nejtvrdší nepřátelé ovládají zpomalování a zastavování času také, proto jsou kolem vás schopni proběhnout ohromnou rychlostí nebo během okamžiku zmizet a objevit se jinde. Časové hádanky se Saber Interactive podařili opravdu na jedničku.                  

Graficky je Timeshift opravdu velmi koukatelný. Přes užití nejmodernějších grafických vychytávek, (Depth of Field – simulace chování lidského oka alias rozostření objektů v jiné než aktuálně zaostřené vzdálenosti či High Dynamic Range pro realistické chování světelných zdrojů, v prvé řadě Slunce) se hýbe neuvěřitelně svižně i na podprůměrných sestavách. Zvuky jsou na tom sice o něco hůře, ale pořád se jedná o hodně slušný nadprůměr. Hudba v menu, která je podpořená deštivým městem v pozadí, na vás určitě také hezky melancholicky zapůsobí.

Timeshiftu se pochopitelně také nevyhnuly některé vady na kráse. O příběhu, respektive o jeho trochu zmateném podání již byla řeč. Více mi asi vadí nevyváženost jednotlivých zbraní, potažmo neuvěřitelná síla zmiňované kuše, protože vůbec není nutné mířit na hlavu a bitky se kolikrát také mohou nést v duchu zastavení času, vystřelení několika projektilů na nepřátele, spuštění času a díky projektilům přeměna nepřátel živých na nepřátele explodující. Sice kuši nemusíte vůbec používat, ale to se jednodušeji řekne než udělá. Nepřátelé by také mohli být trochu ostřejší, celou hru jsem dohrál na nejtěžší obtížnost a nepřátelé se díky časovým hrátkám povětšinou nijak zvlášť nechytali, tedy až na ony zmiňované speciální týpky. Vyšší obtížnost by dle mého soudu hře prospěla, ale možná na to bude mít leckdo jiný názor, protože je to hodně otázka zkušeností toho, kdo hru hraje.

Celkově se každopádně jedná o velice příjemné překvapení. Hra, kterou po již zmiňovaných peripetiích spousta hráčů odepsala, se obrodila v plné parádě. Neuvěřitelná stylovost, různorodost prostředí, hrátky s časem a herní doba okolo deseti až dvanácti hodin (což je tak dvojnásobek průměrné FPS dneška) z ní činí jasného kandidáta na koupi pro všechny, kterým se už, stejně jako mě, přejídá Druhá světová válka či boje na Blízkém východě a hledají nějaké dobré sci-fi s hromadou tvůrčí invence.